Browsing Category

Inspirace

Inspirace

Flashback: Jak jsem přežila krušné začátky mateřství

22.1.2017

Jedna moje kamarádka před pár týdny porodila a napsala mi: „Na tohle se asi nejde připravit, každý den zkouším být mamkou a hledám energii…“ A já si vybavila své začátky a rozhodla se o tom napsat. Článek je hodně osobní, ale říkám si, že kdybych třeba nějaké mámě pomohla, aby se v tom necítila sama, tak to za to stojí.

Ačkoli hormony dokážou zázraky, a moje mateřská paměť je ke mně laskavá, takže se sama důmyslně promazala, pořád si pamatuju, jak jsem se v tom na začátku plácala. Kolikrát jsem brečela spolu s Astrid, protože jsem byla unavená, nevyspaná, naštvaná, že se můj životní prostor ze 100 % zmenšil na 0 %, kolikrát jsem si ani nestihla zajít na záchod a celou dobu jsem přemýšlela, že dělám určitě něco špatně, protože jinak by moje dítě nemohlo tak často plakat, ne? Vždyť to nemůže být normální, to by přece nikdo nechtěl dobrovolně mít děti?!!!

Astrid se mnou ale měla neskutečnou trpělivost. Postupně, malými kroky, zkoušením toho, co funguje a co ne, jsme se dostaly do bodu, kdy je nám spolu moc dobře. Teda pokud jsme zdravé, ale oboustranná nemoc je úplně jiný level.

Věřím, že si mě Astrid z nějakého důvodu vybrala za maminku.

Věřím, že si mě Astrid z nějakého důvodu vybrala za maminku.

Když mi bylo nejhůř a cítila jsem se jako nej-neschopnější matka pod sluncem, z většiny zaručeně dobrých rad se mi zvedal žaludek. Proto v tomhle článku nechci radit. Jen popsat, co jsem zkoušela, co se mi osvědčilo a co ne. Nejsou to žádné fígle na kojence, protože ty podle mě moc nefungují, jakkoli lákavě znějí. Jde spíš o postoj, sžívání se s novou životní rolí.

Přijetí od jiné ženy

Nepotřebovala jsem radu, potřebovala jsem, aby se na chvíli zastavil čas a já se mohla vzpamatovat. Z dlouhého, náročného porodu, ze strachu o svůj život, z toho, že nic nešlo, tak jak jsem si představovala. Ale čas jsem neměla. Přestala jsem existovat jako Ade, najednou jsem byla „jen“ máma a mašina na mléko. V tomhle mi nejvíc pomohlo, když se jedna z mých nejlepších kamarádek skutečně živě zajímala o mě, moje pocity, a i ty špatné, které ze mě vycházely, brala s pochopením a respektem.

Experimentovat

Jedna z těch mála dobrých rad, které jsem dostala. Co se stane, když začnu Astrid zpívat? Co když ji zavinu i přes den? Šátek nebo kočárek? Od začátku mě vědomí toho, že je potřeba ZKOUŠET různé věci, abych přišla na to, co nám oběma dělá dobře, drželo nad vodou. A když se to nepovedlo, hledala jsem něco jiného.

Říkat nahlas svoje pocity

„Hele, já jsem unavená a už začínám být i trochu naštvaná, když pořád brečíš, i když jsem už vyzkoušela všechno, co obvykle funguje,“ takové věty jsem použila mockrát. Opravdu pomáhalo, když jsem je vyslovila téměř hned, když se objevily. Nedostávala jsem se tak zbytečně do velkých emocí, odpouštěla jsem páru postupně.

Nemusím všechno chápat

Jsem typ člověka, který potřebuje všemu porozumět. Potřebovala jsem nutně vědět, proč není Astrid spokojená a trápila jsem se, když jsem na to nemohla přijít. Teď už vím, co tehdy mohlo být za jejím pláčem, ale rozhodně jsem nerozluštila úplně všechno. Myslím, že kdybych to dokázala pustit, smířit se s tím, že nechápu a dělám to nejlepší, co umím, byla bych v menším stresu.

Takhle vysmátá bývá s tetou Anetkou.

Takhle vysmátá bývá s tetou Anetkou.

Mám právo si to neužívat

„Užívej si to, utíká to tak rychle,“ rozplývají se babičky a mámy s odrostlejšími dětmi. Jenže pravdou je, že některá životní období si nelze užívat. Jak si chcete užít celodenní naříkání a pláč, osamělost, pocity nepochopení a vlastní nedostatečnosti? To prostě není v lidských silách. Mateřství jsem si začala doopravdy užívat až když bylo Astrid téměř půl roku a dokázaly jsme spolu konečně komunikovat. Do té doby to nešlo, jakkoli jsem si to snažila vsugerovat.

Dítě má i tátu, babičky, dědečky, tety…

Dítě prostě nemá jen mámu. Novorozenou holčičku jsem svěřila jen svému muži (zato ale bez pochybností), ale jak ubíhaly týdny a měsíce, nebála jsem se požádat o pomoc další lidi. Výsledky svého rozhodnutí vidím v pozitivním světle. Můžu studovat, jezdit na třídenní výcvik na Vysočinu nebo mít prostě jen volnou hodinu, protože Asinka má ráda společnost a není vázaná jen na mě. Kolikrát nestačím žasnout, jak spokojená se vrací a kolik nových věcí umí. A už od narození má skvělý vztah s tátou.

Můžu dávat, jen když mám z čeho brát

Předposlední bod souvisí s předchozím. Nemůžu Astrid dávat top péči, pozornost a lásku, když jsem sama v deficitu. Můj žebříček potřeb začíná spánkem, příjemně stráveným časem s manželem, zdravým doma připraveným jídlem, cvičením, pokračuje časem na make- up, kafem s kamarádkou nebo přečtením dobré knížky. Přiznávám, že se seznam rozrůstal postupně, nešlo všechno najednou. Ale teď tohle všechno potřebuju, abych byla pro Asinku dobrý parťák a skvělá máma, která má dost trpělivosti, času a energie na všechno objevování světa, které batole potřebuje.

Být k sobě laskavá

Mámou se žena nestane porodem. A to, že sem tam udělám nějakou botu, patří k procesu učení se. Když pozoruju Astrid, kolikrát spadne, když se teď učí chodit, nezlobím se přece, že jí to hned nejde. A stejně se chci chovat sama k sobě. A nejen proto, že jsem pak díky tomu chápavější k potřebám druhých lidí, ale dávám tím i zdravý vzor své dceři.

Na závěr článku chci říct, že mateřství vnímám jako proces, sama se cítím teprve pár kroků za startem, ale těch pár bodů, které jsem vypsala, mi pomáhá. Chce se mi připsat ještě spoustu vět o respektu, naslouchání, komunikaci a nutnosti si dávat vzájemně čas, ale nechám si to třeba do některého z dalších článků.

A co vy, jaké jste měly začátky mateřství?

 

Inspirace Ze života

Novoroční

Rok 2016 byl krásný. Zažila jsem spoustu nového, vdala jsem se, jela na skvělou dovolenou, šla s kůží na trh a začala psát blog, trochu jsem pracovala, trochu studovala, dostala jsem se do psychoterapeutického výcviku a zvykla si, že jsem máma. To poslední je největší…

6.1.2017
Inspirace Psychoterapie

Co kdybyste věděli, že se vám to splní?

Co kdybyste věděli, že se vám to splní? Nedávno jsem po mnoha letech shlédla pár dílů Sexu ve městě. Na rozdíl od hlavních hrdinek mi v době, kdy jsem hltala každý díl, bylo čerstvě dvacet a zpětně vidím, že jsem spoustu věcí, které tehdy Carrie…

1.12.2016
Inspirace

Eko shopaholic

I když neskutečně obdivuju minimalismus, v oblečení mi nikdy nestačily 3 trička a dvoje džíny. Miluju, když můžu střídat různé styly, nakupování nových kousků a vymýšlení outfitů mi dokáže významně zvednout náladu. Tady se asi poznává spousta žen. Já veřejně přiznávám, že „nové“ oblečení…

18.11.2016
Inspirace Ze života

Jak být pozitivní, když už nemůžete

Jak být pozitivní, když už nemůžete? Z mojí zkušenosti – nejlepší, co v tu chvíli můžete udělat je vykašlat se na to. Opravdu. A to vám říká zastánce pozitivní psychologie a skalní příznivec pozitivního myšlení. Je toho všude plno – myslete pozitivně, zlepšíte svůj…

1.11.2016
Inspirace

Objev měsíce: audioknihy

Jak na mateřské procvičit mozek, aby vám nezakrněl? Nu, z mé zkušenosti můžete začít psát diplomku, nastoupit do psychoterapeutického výcviku nebo pokud máte rádi pohodlí – poslechnout si audioknihu. Přiznám se, že mě nebaví procházky s kočárkem na naší pravidelné lince známé jako „nutné…

30.10.2016