Browsing Category

Zdraví

Zdraví Ze života

Borůvkový příběh

24.7.2017

„He pšík“ slyším Petra mocně kýchat a posmrkávat. „Ty máš rýmu?“ ptám se starostlivě. „To je borůvková rýma,“ odpovídá vážně a já vyprsknu smíchy. Už neví, jak by se z toho sbírání borůvek vykroutil, fakt. Vždyť je to taková paráda. V lese to příjemně šumí, kolem mě bzučí hmyz, pokřikují ptáci a větve stromů se o sebe navzájem jemně otírají do rytmu letního vánku.

Astrid je u babičky a dědy, a my máme chvíli čas jen sami pro sebe. Když dřepím u zelených trsů, na kterých se sem tam objeví fialová kulička, dostávám se do trochu jiného stavu vědomí, takového u-vědomění. Nazývat to meditací by bylo příliš vznešené, spíš tomu říkám klid a vnitřní radost… A taky vděčnost, ale to se musíme podívat o pěkných pár let zpátky.

Je mi docela čerstvě sladkých 17, horké červencové dny nutí většinu lidí mého věku k povalování u vody. Za pár dní mám s rodinou letět do Španělska k moři, ale už teď vím, že nikam nepojedu. Vlastně netuším, jestli se ještě někdy někam podívám. V nemocničním pokoji je dusno až na zvracení a větrák, který nám sem daly laskavé sestry, jen rozhání horké vlny vzduchu, jež není k dýchání. Pokoj má asi 15 metrů čtverečních a ty pro mě momentálně tvoří celý svět.

Zajít si na záchod, který je hned za dveřmi představuje výzvu, na niž se většinou připravuji hezkých pár desítek minut. Když zvednu hlavu, nějaká venkovní síla mi do ní vrazí obří dřevěný kůl. Mozek jako by narazil na lebeční stěnu a bolestí se mi pak obrací žaludek. Mám po lumbálce, ale neurologové ještě pořád neví, co mi je. Máma u mě včera seděla a brečela. Konkrétní diagnózu tady nikdo nevyslovil, ale ve vzduchu cítím viset velký strach.

Pokoj páchnoucí desinfekcí se mnou obývají další dvě holky, výrazně mladší než já. V sedmnácti máte tu nevýhodu, že ačkoli se cítíte dospěle a jste zvyklí za sebe samostatně rozhodovat, v nemocnici vás šoupnou na dětské oddělení. Protože ve svém stavu nezvládám vůbec nic, nezbývá mi než ležet, civět do stropu a spočívat v jakémsi bezčasí, kdy hodiny jsou jen čísla, znamenající pouze další dávku léků od bolesti. Nehybně ležím a čekám, až se něco změní.

Jedna z mých spolubydlících – Verča –  neuvěřitelně ukecaná hnědovlasá dvanáctiletá holka, poslední dny nám skoro každý večer vypráví o chatě jejich rodičů. Jezdí tam každé léto, společně s bratranci a sestřenicemi. „No a hned za chatou začíná les. Mám tam svoje místa, kde rostou ti nejlepší praváci v celých hejnech. Já miluju sbírání hub, klidně kvůli nim vstanu v šest ráno!“ rozplývá se Verča a barvitě nám popisuje svoje prázdniny na chatě.

Je to vlastně to nejobyčejnější vyprávění na světě. O sbírání hub, malin, borůvek, o prázdninových hrách s kamarády. Žádná velká dobrodružství, zábavné historky ani velké myšlenky. Ale mně vhání slzy do očí. Ta dvanáctiletá holka má totiž talent přiblížit nám atmosféru prázdnin zdravých lidí, tak jako bychom tam sami byli. Při jejím vyprávění v duchu slyším, jak na sebe ptáci pokřikují denní novinky, cítím vůni jehličí a trochu mě při procházce zebou nohy, slunce ještě nevysušilo ranní rosu. Trvá to jen okamžik a pak se vrátím zpátky do reality neurologického oddělení. V ten moment bych dala cokoli za to, abych byla zdravá a mohla se jen tak svobodně procházet po lese. Bez bolesti, bez strachu, bez léků.

 

Když mě dohromady po dvou měsících definitivně propouštějí z nemocnice, diagnóza nebyla tak vážná, slibuji si, že budu žít jinak. Dalších pár let stejně sekám jednu chybu za druhou a nedaří se mi moc dobře. Změna prostě nepřichází ze dne na den. Ale někde v jádru držím směr.

„A tebe to sbírání borůvek fakt jako baví?“ Ptá se Petr s upřímným údivem. „Docela jo,“ odpovím se stoickým klidem, i když už mám několik štípanců od komárů a po ruce mi leze klíště. „Vždyť je to paráda,“ šeptám si už sama pro sebe.

 

P.S. Verčo (fakt nevím, jestli si to jméno pamatuju správně), jestli se to k tobě někdy dostane, a jestli se v těch několika útržcích poznáš, tak věř, že ti z celého srdce děkuju, tvoje vyprávění pro mě bylo jedním z mála světlých okamžiků pobytu v nemocnici.

P.P.S Tenhle příběh věnuji všem, kdo tráví prázdniny v nemocnici, posílám vám sílu a držím pěsti, ať je vám časem natolik dobře, abyste si mohli plnit svoje všednodenní sny, třeba o procházkách v lese nebo cokoliv jiného. Doufám, že kolem sebe máte taky nějakou ukecanou Verču, která vám dokáže dát trochu své radosti ze života, když ji sami někde v bolestech na chvíli ztratíte.

Tělo Zdraví

Můj recept na šťastné tělo

My, kteří se zabýváme hlavou a duší, často považujeme tělo za něco méně důležitého, méně vznešeného než intelekt a hluboká zákoutí psychiky. Čím dál víc si ale uvědomuju, jak jsou tělo a duše propojené v jeden celek a nefunguje-li jedna část, bude na tom špatně…

5.5.2017
Zdraví Ze života

O rok později: 10 věcí, které se změnily

Astrid v těchto dnech slaví první narozeniny. Kromě toho, že moje malé miminko už není mimino (a měla bych jí tak přestat říkat), taky umí spoustu věcí a skoro každý den mě dokáže něčím překvapit. A i když máme někdy dny na prd, tak…

9.10.2016
Psychoterapie Zdraví

Zpátky do práce!

Ne, že by mi už končila mateřská, ale na zbytek letošního roku mám divoké plány. Jeden z mých cílů je naučit se udělat stojku. Nesmějte se. Úplně živě vidím před očima ten srpnový den, kdy jsem to poprvé řekla Petrovi. Jeli jsme zrovna v autě…

2.10.2016
Zdraví Ze života

Odontofobické dobrodružství

Strach ze zubařů není sranda. Tato fobie má dokonce svůj odborný název – odontofobie, i specifickou léčbu. Podle výzkumů touto nemocí trpí až 10% populace.  Ačkoli je můj budoucí muž silná a stabilní osobnost (a já ho za to zbožňuju), má jako každý z nás…

31.8.2016
Zdraví Ze života

Dobrá práce je ta, která je hotová

„Jauvajs!“ zařvu, protože jsem právě stoupla na kostičku. Myslím si, že se dětské hračky chovají k dospělým trochu potměšile. Představuju si, jak se, podobně jako děti, nastražené někde v koutku hihňají a čekají, až si o ně urazíte palec. Pak se můžou smíchy potrhat.…

23.8.2016
Zdraví

Jak jsem byla gluten-free aneb lepek, nepřítel číslo 1

Spousta žen asi zná vleklý a nepříjemný problém jménem kvasinková infekce. Bylo nebylo, před pěti lety se mě tahle lstivá bakterie  houba držela jako klíště. Na radu doktorky jsem měsíc co měsíc běhala do lékárny pro různé globule a masti, zkoušela kdejaký druh a užívala…

21.8.2016
Zdraví

Jak si užít poslední dny prázdnin

„No letošní léto, to je katastrofa, chvíli je hrozné vedro a pak zase strašná zima,“ stěžovala si onehdy nějaká paní v restauraci ve Znojmě, do které jsme zavítali na výletě. Byla hezky opálená a na oběd přišla s vnučkou. Chápala jsem, že jí vadí…

16.8.2016
Zdraví Ze života

Od kavárenského povaleče k běhání. A co na to Murakami?

Běhají všichni. Kdo neběhá, jako by nebyl. Tím běhání neshazuju, ba naopak. A musím se přiznat, že jsem součástí davu, respektive byla jsem a teď váhám, jestli se zase zařadit. Třeba takový Haruki Murakami, spisovatel, jehož jsem skalní fanynkou, běhá už nějakých 30 let,…

4.8.2016