Browsing Tag

5 věcí

Ze života

Pět věcí, kterými se můžu inspirovat u své 10 měsíční dcery

6.8.2016

Mám dceru Astrid. Bude jí teprve 10 měsíců, ale už se docela dost orientuje v tom, jak to na světě chodí. Ví, jak ráno vzbudit mámu s tátou (hodit z postýlky dudlíkem pořádně o zem). Umí si říct, když má hlad, když se chce nosit nebo když je jí horko či zima. Není to úplný výčet, ale i tak se dá bez uzardění říct, že bere život dost jednoduše. Zjistila jsem, že se od ní v některých věcech můžu inspirovat.

 

Nebát se novinek a objevovat nová místa.

Bere pohyb jako radost a součást každého dne

Lidské tělo je stvořeno k pohybu. Vidím to na mojí princezně od samého začátku. Jakmile se ráno vzbudí, začne se různě natahovat, kroutit, převalovat a poslední dobou i plazit a lézt. Využívá své tělo na maximum. A má z toho radost. Inspirovala mě k tomu, abychom předělali obývák tak, aby v něm bylo dostatek prostoru na různé cvičení nebo blbnutí na míči. Doma nosím pohodlné oblečení a kdykoli mě napadne, můžu hopsat na fitbalu, dělat kotrmelce nebo si dát pár angličáků. Endorfiny zaručeny.

Dává si čas na průzkum a nebojí se

Když Asinka objeví věc, kterou předtím ještě neviděla, dá si dostatek času na prozkoumání a nebojí se novinek, naopak je na ně zvědavá. Prohlédne si předmět ze všech stran, kousne do něj, olízne ho a nakonec s ním zkouší praštit. Já do věcí kousat jen tak nebudu, ale tenhle přístup mě inspiruje v psychoterapii i obecně v přístupu k lidem. Je potřeba dát si čas a klid na rozmyšlenou, nevynášet unáhlené soudy, poslouchat druhého, trošku ho prozkoumat, objevit v něm zajímavé stránky.

Trvá jí, než se naučí něco nového

Téměř od začátku nezapadá přesně do vývojových tabulek. Když jsem to zjistila poprvé, byla jsem smutná a nervózní. Jako každá máma jsem se bála, jestli je u Astrid všechno v pořádku. Postupně jsem ale přišla na to, že se naučí všechno, co má umět, jen prostě pomaleji. Dává si čas a evidentně ji to moc netrápí. Do limitů a tabulek ji cpe okolí, ona má svůj vnitřní budík, který ji informuje, že se teď může naučit něco nového. Inspiruje mě to v tom, abych se méně srovnávala s ostatními. Když někdo zvládne s prstem v nose zaběhnout 5 kilometrů bez přípravy a mně stejná vzdálenost zabere měsíc(e) trpělivého trénování, není to ostuda.

Každé ráno začíná s čistým štítem a s úsměvem

Ať už večer usínala se sebevětším křikem, ráno po vzteku nebo bolesti většinou není ani památky. Vše je zapomenuto a začíná se od znovu. Když Asinka zjistí, že se jí konečně podařilo mě nebo Petra vzbudit, kření se od ucha k uchu. Má radost z nového dne, i když se venku zrovna žení všichni čerti. Říkám si, že by bylo fajn alespoň občas zapomenout na včerejší křivdy a smutky a začít s radostí, co mi nový den přinese.

Má důvěru ke světu

Nevinnost a důvěřivost dítěte je jedna z věcí, která mě fascinuje. Kdy a kam se to ztratí? Vím jistě, že v 10 měsících ji Astrid ještě má a přijde mi to báječné. Věří nám, že se o ni postaráme, nebojí se cizích lidí, často se na někoho z kočárku usmívá. V dospělosti je někdy těžké věřit  v dobro v lidech, důvěřovat vyšší moci (Bohu, vesmíru, planetě Zemi, čemukoli, v co věříte), že pro nás chce to nejlepší. Ale pokud to alespoň někdy dokážu, žije se mi hned o trochu líp.