Browsing Tag

perfekcionismus

Ze života

Nemoc a vánoční rebélie

22.12.2016

Být nemocná a starat se u toho o nemocné dítě je, jemně řečeno, na prd. Ty tam jsou časy, kdy jsem si společně s chřipkou vzala do postele knížku nebo počítač plný seriálů, tvářila se, že umírám a u toho si aspoň užívala tu příjemnou stránku nemoci – odpočinek.

Pokud to nevíte, tak vám prozradím ošklivé tajemství: Nemocné batole nechce odpočívat! Naopak, je aktivnější než obvykle, a u toho ještě hrozitánsky pláče, pokaždé když mu něco nevyjde podle představ (například se mu nepovede zavřít krabička, jedním slovem TRAGÉDIE!) Vím, že zasloužilé matky by jen vědoucně pokývaly hlavou, ale já takové peklo zažila poprvé! Dost jsem si zakládala na tom, jak jsme všichni zdraví. Jen doufám, že jsme si všechny choroby vybrali najednou a teď bude zase pár měsíců klid. Ne, že bych bláhově doufala, že se vyspím. Asince se má vyklubat ještě minimálně 6-7 zubů. Ale třeba se alespoň nebudu muset snažit narvat do horečkou zmítaného tělíčka tekutiny, když se zarputile odmítá, byť jen podívat na hrneček s čajem.

To bychom měly takové malé postěžováníčko. Možná vás zajímá, co my a Vánoce. Nejsem z těch žen, které by se pro teplo domácího krbu sedřely z kůže a to ani, když jsem zdravá. Takže žádné šílené smejčení každého koutu, to si nechám až mě chytne záchvat perfekcionismu. Prostě tady máme průměrně uklizeno jako každý normální den. Co mě trochu mrzí, je pečení. Petr si vzal ženu intelektuálku, která si radši čte a debatuje o problémech dnešního světa, než stojí u plotny, nicméně ty 2-3 druhy cukroví jsem každoročně zvládla a většinou jsem se u toho rozčílila maximálně jednou u roztékajícího se těsta na linecké. Letos zatím nula nula nic, mám před sebou ale ještě celý pátek, naděje umírá poslední.

venec

Zato jsem vlastnoručně vyrobila adventní „věnec“, i když ve skutečnosti je to jen hromádka klacíků umně svázaných kýčovitým řetězem. Měla jsem ho hotový už třetí adventní neděli, takže jsem se plácala po rameni.

Dárky posledních pár let kupuju, respektive objednávám, už na začátku prosince. Skončila jsem s rozčilováním se ve frontách v nákupáku tři dny před Štědrým dnem, zatímco mi po zádech stékaly kapky potu, čas neúprosně běžel a já zoufale vymýšlela co koupit zbylé půlce rodiny. Ať žije internet, PPL, DHL a podobně, a u nás na vesnici funguje skvěle dokonce i Česká pošta, na kterou zbytek republiky nadává.

S Petrem jsme se dohodli, že si nebudeme kazit Vánoce stresem, co všechno bychom měli mít, jíst a dělat, protože se to sluší a patří, ale uděláme si to podle sebe, tak abychom z toho měli radost. Stromek plánujeme kvůli našemu aktivnímu batoleti dost eko, nejpodstatnější pro nás je, aby váza se smrkovými větvičkami stála dostatečně vysoko. Sváteční menu pro mě bude losos s koprovou omáčkou, pro Petra tradiční smažený kapr, přílohou nebude obligátní bramborový salát, ale obyčejná bramborová kaše. O to víc si pak můžeme užít návštěvy a hodování u příbuzenstva. Hlavně, že se máme rádi, no ne?

A co vy, jak moc tradičně či netradičně prožíváte svátky? Jíte kapra s bramborovým salátem nebo máte nějaké speciální menu? Uklízíte poctivě nebo to necháváte na jaro? Budu ráda, když se podělíte v komentářích.

Zdraví Ze života

Dobrá práce je ta, která je hotová

„Jauvajs!“ zařvu, protože jsem právě stoupla na kostičku. Myslím si, že se dětské hračky chovají k dospělým trochu potměšile. Představuju si, jak se, podobně jako děti, nastražené někde v koutku hihňají a čekají, až si o ně urazíte palec. Pak se můžou smíchy potrhat.…

23.8.2016