Browsing Tag

těhotenství

Zdraví Ze života

O rok později: 10 věcí, které se změnily

9.10.2016

Astrid v těchto dnech slaví první narozeniny. Kromě toho, že moje malé miminko už není mimino (a měla bych jí tak přestat říkat), taky umí spoustu věcí a skoro každý den mě dokáže něčím překvapit. A i když máme někdy dny na prd, tak je skvělé, že jsme s Petrem vyfasovali zrovna takovou báječnou a zábavnou holku, jako je Astrid

Co se tedy (postupně) za ten rok změnilo:

1. Raduju se z maličkostí

Radujte se z maličkostí! Přečtete si v každém rádoby psychologickém článku. Mě tyhle rady dokázaly dřív pěkně vytočit. Teď o pár let později mi to najednou jde samo. Možná je to tím, že se na mě Asinka hned po ránu směje, možná náročným porodem (rodit před 100 lety, tak jsme nepřežily ani jedna), možná jsem prostě ráda, že žiju.

Vyfasovali jsme skvělou a veselou holčičku! Foto: Jana Kubíčková.

Vyfasovali jsme skvělou a veselou holčičku! Foto: Jana Kaisi Photography.

2. Mám větší kuráž

V přírodě je samice s mláďaty vždycky nebezpečná. Pudy jí velí bránit své ratolesti zuby nehty. U mě asi už dávno nejde o hormony.  Starám se o dalšího člověka 24/7/365 a nějakým záhadným způsobem to působí na mou sebedůvěru. Dokážu si víc říct o to, co chci. A taky se míň stydím. Třeba nosit ten ostře žlutý kabát, který je tak těžké s čímkoli sladit (a občas fakt přestřelím, ale moc mě to netrápí). Nebo si psát blog, že ano.

3. Vážím si svého volného času

Dny na vysoké, kdy jsem mohla deštivé počasí strávit zalezlá s knížkou v posteli, koukat na How I met your mother nebo sjíždět Červeného trpaslíka jsou v nenávratnu. Někdy mi to strašně chybí, na druhou stranu si díky tomu, že to většinou nejde, umím víc vážit, když nějakou volnou chvilku mám a využít ji kvalitněji.

Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce. 

4. Vybírám si, jakými lidmi se chci obklopovat

Víc než kdy jindy se snažím mít kolem sebe přátele, kteří mi dodávají energii, neváhají mě podpořit v mých plánech nebo nabídnout pomocnou ruku. Samozřejmě, že takovou péči oplácím. Ale energetické upíry, kverulanty a sebestředné mluvky už nechci, děkuji. Na to mám málo času.

Pořád se na ni nemůžu vynadívat, jak je šikovná. A co teprve až se jí v životě něco skutečně povede :-D

Nemůžu se vynadívat, jak je šikovná. A co teprve až se jí v životě něco skutečně povede 😀

5. Přiznala jsem si, že tohle nezvládnu

Dřív jsem se řídila heslem „Co nejde silou, jde ještě větší silou.“ Bolí mě holeně? Přeběhám to. Mám chřipku? No a co, do práce musím. Moc dobře si uvědomuju, že někdy musíme fungovat i s nemocí (nemám tady žádné prarodiče na hlídání). Ale je to skutečně vždycky nezbytné? Dovolila jsem si častěji říct: Tohle teď nezvládnu. A světe div se, je mi mnohem líp a cítím se silnější, než když jsem si hrála na drsňačku.

6. Oceňuju své tělo

Ustála jsem šílené chutě (chlebíčky s majonézou, kde je vám konec?), ještě šílenější nálady (zoufalý pláč u každého dílu Čtyři v tom), zvládla jsem donosit zdravé dítě (a přibrat u toho pouhých 18 kg) v potu a krvi několik měsíců kojit a vypiplat tak svého skřítka. Po tom všem jsem se vrátila nejen na původní váhu, ale dokázala jsem se dostat opět do kondice a (částečně) si napravit posunutý obratel. Smekám před chytrostí přírody a vážím si té dokonalé mašiny, kterou mám k dispozici.

7. Zásoby mé trpělivosti jsou trvale obnovitelné

Bleskové střídání smíchu a pláče, házení vším, co chytne do ruky, prskání jídla, vztekání se, to jsou jen střípky každodenních radostí s dítětem. Ne, že bych se po tomhle všem přiblížila zenovým mistrům, jež jsou mi inspirací, ale zjistila jsem, že trpělivost je trvale obnovitelný zdroj a její zásoby jsou rozsáhlejší, než bych se kdy odvážila si myslet.

Na první fotce má Asinka 8 dní, na druhé 8 měsíců.

Na první fotce má Asinka 8 dní, na druhé 8 měsíců.

8. Nestydím se spát

Na střední i na vysoké platilo za machrovinu spát co nejmíň. Kolikrát někdo přišel na přednášku rovnou z akce nebo se chlubil tím, jak málo spí (nestíhá), doteď nerozumím, co na tom pro nás bylo tak přitažlivého. Každopádně jsem momentálně v životní fázi, kdy spánek velebím. Když se mi podaří brzy zalehnout a spát celou noc, jsem na sebe i Astrid dokonale pyšná.

9. Mám doma to nejlepší zrcadlo

Astrid se nejraději vrhá na počítač a snaží se neuměle alespoň jedním prstíkem zmáčknout něco na klávesnici. Když držím knížku, začne taky nějaké vytahovat z knihovny a důležitě nimi listovat. Došlo mi, že se mě jen snaží napodobit, a zřejmě to bude čím dál intenzivnější. Trochu mě to děsí, ale taková zpětná vazba může být užitečná (například bych nemusela tolik času trávit u pc).

10. Zpomalila jsem

Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce. 

Když je dobrá konstelace hvězd (= Astrid je v dobrém rozpoložení) rozjíždím se ráno pomalu. Zacvičím si jógu (s Asinkou zavěšenou za nohu), vychutnám si kávu. Taky jezdíme na pomalé výlety, kde se kochám krásou kolem sebe. Zjistila jsem totiž, že když věci dělám pomaleji, výsledek často stojí za to.

 

 

Ze života

O rok později…

Protože jsme tradicionalisté, slavíme každoročně naše výročí na Brněnské přehradě, odkud taky pochází tyhle dvě fotky. Před rokem touhle dobou jsem se cítila jako vorvaň, kterého moře omylem vyvrhlo na břeh. Těšila jsem se na miminko, ale zejména proto, že už jsem chtěla, aby…

26.8.2016
Zdraví

Jak jsem byla gluten-free aneb lepek, nepřítel číslo 1

Spousta žen asi zná vleklý a nepříjemný problém jménem kvasinková infekce. Bylo nebylo, před pěti lety se mě tahle lstivá bakterie  houba držela jako klíště. Na radu doktorky jsem měsíc co měsíc běhala do lékárny pro různé globule a masti, zkoušela kdejaký druh a užívala…

21.8.2016