Browsing Tag

život s dítětem

Ze života

Moje malé zrcadlo

3.2.2017

Mám doma zrcadlo. Měří asi 80 centimetrů a váží téměř 10 kilo. Píšu vám o něm proto, že jsou v něm vidět ty nejzajímavější věci. Nejen, že mi vrací každý škleb, grimasu nebo smích, ale dokáže mi ve svém osobitém tvůrčím zpracování předvést, jak se chovám, co mě baví a do čeho se dokážu zažrat.

Asi není těžké uhádnout, že je řeč o mém 15 měsíčním pokladu, dceři Astrid.

Říkám si: „Proč ji sakryš pořád tak láká ta špinavá lopatka?“ Odpověď dostanu vzápětí, ale musím se k tomu zastavit a chvíli jí věnovat plnou pozornost. Spolu se smetáčkem v druhé ruce se snaží smést neviditelná smítka. A protože její motorika ještě není tak dobrá jako moje (mám víc než dvě desetiletí náskok), vypadá to, jako by mlátila lopatkou a smetáčkem o sebe. Ve skutečnosti ale napodobuje moje uklízení.

Oba s Petrem milujeme tu domácí pohodu, kdy se rozvalíme do křesla a přečteme si kousek knížky. Jakmile byla Astrid dost obratná, pokusila se šplhat na křeslo. Co myslíte, že udělala, když se jí to konečně povedlo? Rozvalila se v něm se spokojeným úsměvem. U takového malého skřítka to vypadalo obzvlášť vtipně. Korunu tomu ovšem nasadila, když se natáhla pro jednu ze svých knížek a začala si v ní s vážným výrazem listovat, ukazovat si prstem na obrázky a vesele si u toho štěbetat.

Od koho se naučila takhle křenit?

Co mě ale nejvíc přesvědčilo o dokonalém zrcadlu byla situace s jídelní židličkou a křikem. Máme klasickou dřevěnou dětskou jídelní židli. Občas, když v ní Asinka při jídle seděla, zničehonic se trochu nadzvedla, vystrčila bradu a začala na mě nesmyslně křičet jejím stylem: „Tatatatata…“ Jindy málokdy zvedala hlas. Moc jsem tomu nerozuměla, až jednou mi to došlo. Její oblíbená zábava totiž běžně spočívala v tom, že si v židli stoupla, nejraději když jsem něco chystala o pár metrů dál u linky. Já měla strach, že spadne, tak jsem na ni zakřičela: „Nene Asi, nestoupej si, sedni si!“ No a takhle to ode mě odkoukala. Když jsem přestala křičet já, je i ona klidnější.

Jakmile se Astrid podaří ukořistit papírový kapesník, začne si s ním šudlit po obličeji a vehementně do něj foukat a prskat. Jo, uhodli jste, předstírá, že smrká. A Petrovo bodré poplácání psů vypadá v Asinčině podání spíš jako by se jim snažila pořádně vyprášit kožich. Úplně nejradši ale mlátí do klávesnice, protože to dělá máma s tátou pořád a vypadají, že je to náramně baví.

Říkám si, že děti se opravdu učí nápodobou. Vnímám to pozitivně. K tomu, aby z Astrid vyrostla fajn holka se ji nemusím snažit nějak extra vychovávat. Stejně by mi to nešlo. Prostě se jen sama musím snažit být fajn ženská, aby to měla od koho odkoukat.

A co vy? Máte nějaké veselé historky se svými malými zrcadly?

 

Inspirace

Flashback: Jak jsem přežila krušné začátky mateřství

Jedna moje kamarádka před pár týdny porodila a napsala mi: „Na tohle se asi nejde připravit, každý den zkouším být mamkou a hledám energii…“ A já si vybavila své začátky a rozhodla se o tom napsat. Článek je hodně osobní, ale říkám si, že…

22.1.2017
Inspirace Ze života

Novoroční

Rok 2016 byl krásný. Zažila jsem spoustu nového, vdala jsem se, jela na skvělou dovolenou, šla s kůží na trh a začala psát blog, trochu jsem pracovala, trochu studovala, dostala jsem se do psychoterapeutického výcviku a zvykla si, že jsem máma. To poslední je největší…

6.1.2017
Ze života

Jak se baví rodiče

Moc se mi nelíbí, když lidi říkají, že na vztahu by se mělo „pracovat“. Jako pardon, ale práce mám kolem sebe dost, natož abych si ji tahala i do vztahu. Líp mi zní, že by člověk měl být aktivní, zajímat se. Poslední dobou se…

14.11.2016
Inspirace Ze života

Jak být pozitivní, když už nemůžete

Jak být pozitivní, když už nemůžete? Z mojí zkušenosti – nejlepší, co v tu chvíli můžete udělat je vykašlat se na to. Opravdu. A to vám říká zastánce pozitivní psychologie a skalní příznivec pozitivního myšlení. Je toho všude plno – myslete pozitivně, zlepšíte svůj…

1.11.2016
Zdraví Ze života

O rok později: 10 věcí, které se změnily

Astrid v těchto dnech slaví první narozeniny. Kromě toho, že moje malé miminko už není mimino (a měla bych jí tak přestat říkat), taky umí spoustu věcí a skoro každý den mě dokáže něčím překvapit. A i když máme někdy dny na prd, tak…

9.10.2016
Ze života

O rok později…

Protože jsme tradicionalisté, slavíme každoročně naše výročí na Brněnské přehradě, odkud taky pochází tyhle dvě fotky. Před rokem touhle dobou jsem se cítila jako vorvaň, kterého moře omylem vyvrhlo na břeh. Těšila jsem se na miminko, ale zejména proto, že už jsem chtěla, aby…

26.8.2016